Sallander (Sall)

Sallander patří mezi střední plemena králíků s ideální hmotností dospělého jedince od 3,00 do 4,00 kg.

Plemeno nizozemského původu, jedná se o poněkud mladší plemeno. Za tvůrce nového plemene je označován tamní posuzovatel D. J. Kuiper z města Olst v regionu Salland. Za vznikem plemene stojí durynští králíci a činčily, které šlechtitel záměrně křížil. Nové plemeno bylo v rodném Nizozemsku uznáno v roce 1975. Od roku 1994 je uznáno i v britském vzorníku plemen králíků (Whitman, 2004). S ohledem na prostorovou izolovanost od hlavního králíkářského dění v Evropě byl sallander zařazen do evropského vzorníku plemen králíků až v roce 2012, přičemž v roce 2016 byla realizována úprava tohoto standardu.

O několik desetiletí byl sallander pouze krajovým plemenem vystavovaným zejména v oblasti Beneluxu. Zprávy o tomto netradičním plemeni k nám občas zprostředkovaně pronikly už v minulosti, nicméně na hlavní "boom" si plemeno muselo počkat. Za zcela zásadní lze označit Evropskou výstavu zvířat konanou v listopadu 2015 ve francouzském městě Metz (Méty). Tam bylo plemeno předvedeno v počtu deseti jedinců, z nichž vynikala kolekce francouzského chovatele Fréderika Steibela, která obdržela 386,5 bodu. Krátce po této prezentaci plemene byl zaznamenán obrovský zájem, a to zejména u německých, rakouských a posléze i českých, polských i slovenských chovatelů. Zejména v Německu a Rakousku vznikla díky tamní početné chovatelské základně poměrně agilní skupina chovatelů sallanderů. Čeští chovatelé však nezaostávali, první odchovy od importovaných sallanderů náleželi Milanu Kudrovi, Ing. Jiřímu Fárovi a několika dalším. Značné popularity jejich chov začal dosahovat od roku 2019, kdy přibyla značná část nových chovatelů. V témže roce bylo toto plemeno prezentováno i na mezinárodním školení posuzovatelů králíků v německém Berchingu. Krásou sallanderů se nechali uchvátit i dlouholetí chovatelé králíků a v počátku roku 2020 se jejich počet pohybuje okolo jedné desítky. Lze konstatovat, že právě tento základní počet chovatelů je nutný pro další rozvoj a budoucí udržení plemene. K tomu bude však nezbytné realizovat základní prvky selekčního výběru chovných zvířat se zaměřením nejen na požadované zbarvení (zejména sytost tmavě sazovitých kamzičích znaků), ale i na specifickou kvalitu srsti, která patří rovněž mezi plemenné znaky reprezentativních sallanderů.

Tělo je zavalité, válcovité, se širokou hrudní i pánevní partií. Postoj je polovysoký, na silných, vzpřímených, zeširoka postavených hrudních končetinách. Hlava je široká v čele i nose. Hlava králic má jemnější stavbu. Krk je silný, krátký, neznatelný. Uši jsou pevné struktury, se silným základem, u sebe nesené, dobře osrstěné, lžičkovitě otevřené, na koncích zaoblené, s délkou 11,0- 13,0 cm.

Srst je hustá v podsadě, se stejnoměrnými výraznými pesíky. Délka krycí srsti je přibližně 3 cm. Charakteristickým znakem plemene je velmi dobře přiléhavá srst s pružními a lesklými pesíky.

Barva krycí srsti je perleťově bílá, lesklá. Na této barvě se rozprostírají světle šedočerné pesíky, které tvoří velmi jemný závoj. Krycí barva je především zřetelná na čele a hřbetě. Nedílnou součástí zbarvení jsou tmavě sazovité, neostře ohraničené tzv. kamzičí znaky - nosní maska maximálně do výše očí, oční kroužky, uši, skráňové skvrny, boční pruhy, břicho, vnitřní strany končetin a spodina pírka. Kamzičí pruhy zasahují vysoko ke slabinám a pokrývají také spodní polovinu stehna. Svrchní strana pírka je světlejší. Oči jsou tmavě hnědé. Barva drápů je tmavě rohovitá

Podsada je bílá.

Zdroj informací: Vzorník plemen králíků 2020, MVDr. Vlastimil Šimek Ph.D.