Vídeňský šedý (Vš)

Vídeňský šedý patří mezi střední plemena králíků s váhou dospělého jedince ideálně mezi 3,75 a 5,00 kg.

Byl vyšlechtěn v Německu ve 30. letech minulého století z místních králíků a belgických obrů. První standard plemene byl sestaven doku 1936 chovatelem Gustavem Korn d´Eislingenem. V důsledku válečných událostí byl uznán až roku 1962.

V České republice jde o běžně chované plemeno.

Tělo je zavalité, válcovité, se širokou hrudní i pánevní partií. Postoj je polovysoký, na silných, vzpřímených, zeširoka postavených hrudních končetinách. Hlava je silná, široká v čele i nose. Hlava králic má jemnější stavbu. Krk je silný, krátký, neznatelný. Uši jsou pevné struktury, se silným základem, u sebe nesené, dobře osrstěné, lžičkovitě otevřené, na koncích zaoblené, s délkou 10,5 - 12,0 cm.

Barva krycí srsti na povrchu těla je nahnědle šedá (obecně připomíná barvu hnědé ornice) s tím, že je tvořena nahnědle žlutými a černými konečky pesíků. Barva krycí srsti se stejnoměrně rozprostírá po celém těle včetně hlavy, uší a končetin, přičemž sahá v ucelené podobě co nejníže na boky. Krycí barva je nedilně doplněna o tzv. stínování (=housenkování), což jsou sdružené, mírně přečnívající černé konečky pesíků. Stínování je nejvíce zřetelné na hřbetu a zádi králíka s tím, že sahá co nejníže na boky. Povrch pírka je černý, pravidelně promíšený nahnědlými chlupy. Tzv. divoké znaky (břicho, vnitřní plochy končetin, mezisaničí, olemování nozder a skrání, oční kroužky a spodina pírka) jsou bělavé až bílé. Malý zátylkovitý klín a skvrny u pohlaví jsou rezavě hnědé. Uši jsou černě lemovány. Oči jsou tmavě hnědé. Drápy jsou tmavě rohovité až černé.

Podsada má v celém svém rozsahu až ke kůži ucelenou a sytou tmavě modrou až modrošedou barvu. Podsada zaujímá po rozfouknutí asi 2/3 délky srsti, má intenzivní barvu a je ostře ohraničena vůči mezibarvě. Mezibarva je rezavě hnědá.

Zdroj informací: Vzorník plemen králíků 2020